Vznik hasičských sborů se datuje do druhé poloviny 19. století. Jejich činnost byla založena charakteru pomoci lidem, především při živelných pohromách. Dle zápisů z hasičského memoranda se náplň jejich práce členila na několik druhů. Mezi první druh patřily práce záchranné, na které se připravovali skrze teoretické a praktické přípravy. Záchrana majetku se stala novou nutností vznikajícího moderního státu. Vedle záchranných prací plnily hasičské sbory funkci vzdělávací – vzdělávali se jak v rovině pracovní, tak v rovině občanské. V neposlední řadě byli hasiči vzdělávání v rámci zdravotnické péče, byli tedy schopní zajistit lidem primární zdravotní pomoc.
Nacistická okupace a následný vznik Protektorátu Čechy a Morava od základu změnilo dosud nastavené poměry. Pro profesionální hasičské sbory to znamenalo organizační změny, neboť Němci je začlenili do protektorátní bezpečnostní služby, což znamenalo převzetí velení nacistů nad sborem. Na druhé straně, dle dostupných informací z hasičského memoranda, dobrovolné sbory přecházely do ilegální činnosti, mezi které patřilo převádění stíhaných osob přes hranice, poskytování ochrany, sabotáže vůči německým úřadům a totalitě jako takové. Z těchto důvodů můžeme hovořit o hasičském odboji, na které se naše badatelská činnost zaměřuje. Odbojová činnost během okupace znamenala vystavení se velkému nebezpečí a musela probíhat v co nejpřísnějším utajení. Nedá se tedy hovořit o žádné oficiální organizaci či činnosti, nekonala se tak pod organizovaným vedením velitelů sborů, ale z vůle členů. Činnost, které se v rámci odboje hasiči věnovali, je následující:
- Hasiči spolupracovali s odbojovou skupinou mjr. Rošického a gen. Všetičky. Major Jaroslav Rošický byl československým vojákem, pocházející z polské šlechtické rodiny. Působil jako člene odbojové skupiny Kapitán Nemo. Generál Bohuslav Všetička působil v rámci odbojové organizace Obrana národa. Oba dva byli dopadeni a zavražděni po atentátu na Heydricha.
- Druhou odbojovou organizací, se kterou hasiči spolupracovali, byla Rada tří, která se zaměřovala na partyzánskou činnost a působila v rámci květnového pražského povstání. Po domluvě s ředitelem organizace Josefem Císařem se na povstání připravovali hasičské družstva v rámci hasičských škol.
- V rámci styků s partyzány měli hasiči v odboji za úkol shromažďovat zásoby pohonných hmot a zásobovat je zbraněmi, které partyzáni potřebovali pro nadcházející boje v rámci boje za svobodu. Mimo vojenský materiál shromažďovali hasiči také materiál zdravotnický.
- Dalším důležitým úkolem hasičských odbojářů bylo vyhotovení plánů důležitých vojenských skladů či podniků. Tímto úkolem byli pověření hasiči z důvodu přístupu do skladišť, neboť právě oni byli mnohdy jedinými oprávněnými, kteří se do vybraných míst měli možnost dostat.
Osudy odbojářů končily většinou tragicky a výjimkou nejsou ani hasičští odbojáři. Hasiči obecně museli čelit intenzivní pozornosti Němců, neboť z důvodu zajištění ochrany státu v případech požárů nemohli hasičské sbory rozpustit. Během okupace bylo zatčeno přes 1800 členů České a Moravské zemské hasičské jednoty. I přesto zůstali nezlomní a prokázali velkou službu v rámci příprav na květnové povstání, při němž se angažovali. V květnových bojích se dle memoranda zasloužili v mnoha oblastech.
- Plnili funkci zdravotníků, neboť jak už bylo výše zmíněno, hasiči procházeli zdravotním výcvikem a byli připraveni na poskytování první pomoci.
- Drželi hlídky na ohrožených místech a přijali bezpečnostní službu. Mimo to bojovali po boku spojeneckých armád i v rámci bojů partyzánských.
- Pomáhali při transportech Němců a při odzbrojování nacistických armád. V rámci toho zabezpečovali nebezpečné látky a zbraně typu granátů apod.
Odboj hasičů znamenal velkou odvahu a nasazení v době protektorátu nejen v oblastech požárního zabezpečení, ale také zásluhu při boji o svobodu českého národa.
Autor: Vendula Barátová
