Ladislav Kulhánek se narodil 27. června 1908 v Hluboši v rodině známého pekaře Hanuše Kulhánka. Hanuš Kulhánek a jeho manželka Božena měli celkem 6 dětí, z nichž Ladislav byl druhorozený. Ladislav začal studovat střední školu v Příbrami, ale když byl v tercii, zemřel jeho bratr Josef (narozen jako třetí dítě v rodině). Otec tehdy rozhodl, aby Ladislav předčasně ukončil svá studia a místo toho se vyučil příručím, aby mohl později převzít rodinný obchod.
Těžko říct, jak toto otcovo rozhodnutí prožíval mladý nadaný Ladislav, nicméně přání svého otce respektoval, a i když mu nebylo dopřáno dokončit studia, věnoval se ve volném čase svým zájmům. Výborně hrál na housle a violu, a dokonce hrával i ochotnické divadlo. Rovněž také včelařil, na své zahradě se staral o zhruba 25 včelích úlů. Ve své obci se dokonce zasadil o úpravu starého rybníka, kde vzniklo koupaliště i s prodejním stánkem, kde spolu s otcem prodávali občerstvení. Zřejmě někdy v té době se také stal členem místního hasičského sboru, ale bližší informace bohužel chybí.
V soukromém životě se Ladislav Kulhánek oženil s Miladou Mórovou. Jemu již bylo 33 let, nevěstě teprve 18. V roce 1942 se narodila dcera Miluška, syn Ládík přišel na svět o rok později. Zdánlivě idylický život mladé rodiny však probíhá na pozadí okupace, k níž Ladislav Kulhánek nezůstává lhostejný a rozhodne se spolupracovat s odbojem…
Odbojové hnutí se v okolí Hluboše formovalo od počátku okupace. Operovala zde odbojová organizace Prokop Holý. Dle dostupných informací se tato odbojová skupina zaměřovala mj. na sabotáže na železnici a byla navázána na odboj KSČ. I když veškerá komunikace mezi členy odboje probíhala v maximální opatrnosti a v rámci možností v naprostém utajení, přesto gestapo začalo poodhalovat jejich aktivity. V roce 1944 se: „…vedoucí protiparašutistického referátu pražského gestapa Leimer rozhodne vytvořit ze svých konfidentů Ústřední národně revoluční výbor, který by spojil pod kontrolu gestapáků různé odbojové skupiny a posílil jejich důvěru v nasazené agenty.“[1]
Ladislav Kulhánek v rámci své odbojové činnosti tak poznává dva muže – Jardu a Pepíka – kteří si získají jeho plnou důvěru a vůbec si nepřipouští, že by mohlo jít o konfidenty gestapa. Spolupracovník Karel Bedřich intuitivně tuší, že není něco v pořádku a Ladislava Kulhánka varuje, aby byl před svými novými známými na pozoru. Ladislav Kulhánek však tvrdí, že oba „parašutisté“ mají jeho plnou důvěru.
Gestapo postupně získalo informace, které potřebovalo. V úterý 23. ledna 1945 přijela do Hluboše dvě auta. Došlo k zatčení Ladislava Kulhánka, jenž byl společně s dalším zatčeným spolupracovníkem Antonínem Veverkou převezen na Pankrác. Zde je Ladislavu Kulhánkovi přiděleno číslo 33 444 a je internován na cele 285. Současně je vyřčeno obvinění z velezrady. V průběhu deseti týdnů následují výslechy zejména v Petschkově paláci. Poté (v úterý 3. dubna 1945) je Ladislav Kulhánek převezen do Terezína. U transportního vlaku čeká v Praze Ladislavova sestra Marie, jež žila v Praze a do pražského vězení nosila bratrovi čisté prádlo. Při loučení oba doufají, že již vše nebude dlouho trvat. Mají pravdu – do osvobození od okupace zbývá jen něco málo přes měsíc, bohužel však nacisté hodlali využít své možnosti do takřka poslední chvíle. Dne 2. května 1945 proběhla v Terezíně poslední poprava. Mezi popravenými byl také Ladislav Kulhánek…
Zpracováno s využitím publikace: Alena Hájková a Dušan Tomášek – Poslední Poprava v Terezíně. Nakladatelství Svoboda, 1988.
Petra Myslínová Cejpková
[1] HÁJKOVÁ, A.; TOMÁŠEK, D. Poslední poprava v Terezíně. 1988, s. 140.
