Hasič a odbojář Josef Sušánek. Příběh muže, který neprozradil.

Jáchym Pešata

Několik dobrovolných hasičů ze Slaného projevilo během německé okupace svou oddanost vlasti zapojením do protinacistického odboje. Následující text je věnován osudu velitele slánských dobrovolných hasičů, který se během II. světové války společně se svými hasičskými bratry zapojil do domácí odbojové činnosti. Za svůj hrdinský postoj také spolu se starostou sboru JUDr. Hakenem zaplatil životem. V říjnu roku 1944 byl zatčen gestapem a počátkem listopadu téhož roku uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Tam byl vystaven mučivým výslechům, kterým podlehl 20. března 1945.

Mládí a služba v armádě

Josef Sušánek se narodil 5. září 1896 v obci Vrbno nad Lesy na Lounsku do rodiny strojníka a domkáře Josefa Sušánka a Anny Raifové. V rodném Vrbně docházel do čtyřtřídní obecné školy, následně vychodil pokračovací školu v Panenském Týnci.

V 19 letech započal službu u c. a k. zeměbraneckého pluku č. 9. Stalo se tak 16. prosince 1915. Jeho prvotním domovským okresním velitelstvím byl Chomutov, později za republiky Most s výzbrojní stanicí v Terezíně u čs. pěšího pluku č. 42. Bojů první světové války se neúčastnil.

K 15. prosinci 1920, již jako voják československé branné moci, byl převelen do I. zálohy. Vojenská knížka dokládá jeho účast na pravidelných vojenských cvičeních v Terezíně. Poslední záznam o cvičení ve zbrani pochází z roku 1929.

Práce a rodinný život

Většinu svého života prožil ve Slaném, kam se přistěhoval za Marií Procházkovou, se kterou roku 1919 ve slánském děkanském kostele uzavřel manželství. Ve Slaném žil společně s manželkou a jejich dvěma dětmi Věrou a Jiřím. Během své životní etapy ve Slaném Josef Sušánek vystřídal několik povolání, živil se jako soustružník kovů v ČKD, strojník v městských vodárnách a také jako autodopravce.

V období první Československé republiky vedl poměrně aktivní společenský život. V době, kdy pracoval jako soustružník kovů v ČKD, se zde zúčastňoval dělnických stávek a pracoval i v několika levicových organizacích. Ve dvacátých letech XX. století byl aktivním členem Dělnické tělocvičné jednoty ve Slaném. Pracoval také ve Federaci dělnických tělocvičných jednot a Jednotě proletářské tělovýchovy jako náčelník jednoty a později jako krajský náčelník. Při vzniku KSČ v roce 1921 se stal jejím členem.

Dobrovolný hasičský sbor města Slaného

O deset let později se také začíná psát Sušánkova životní kapitola u hasičského dobrovolnického sboru ve Slaném.

Do roku 1931 byl pouze tzv. ochranným členem a jeho činnost se omezovala jen na příležitostnou pomoc. Téhož roku po aktivní pomoci při hašení požáru domu pod Slánskou horou, kdy zastoupil pozici řidiče a na místo dopravil motorovou stříkačku, se na základě nabídky tehdejšího velitele sboru pana Šámala rozhodl vstoupit do činných řad českého hasičstva.

Od roku 1939 působil jako velitel Okresní hasičské jednoty č. 40 – I. Obvod Slaný – Vrabíčkův. Pro představu – roku 1940 měl Sušánkův obvod na 1 300 členů. V této době také působí jako hlavní strojmistr. Na tuto důležitou etapu svého života sám později vzpomínal v hasičské publikaci Památník vydaný při otevření hasičského domu v Slaném:

„Po uhašení požáru rozmlouval jsem s bratrem Šámalem, který mně během debaty navrhl, nechtěl-li bych vstoupit do činných řad českého hasičstva. Uvědomiv si a rozváživ, kolik dobrého pro lidstvo hasičstvo vykonává, nezaváhal jsem a uposlechnuv pokynu bratra Šámala, přihlásil jsem se do činného členstva hasičského sboru ve Slaném. Bratrským prostředím a zájmem o práci a činnost ve sboru vžilo se mi hasičství v krátké době do krve a než se rok s rokem sešel, obdržel jsem již funkci činovníka v župě, ve které jsem působil až do loňského roku, kdy jsem byl zvolen velitelem I. obvodu OHJ slánské, č. 40.“

Velitel Josef Sušánek byl ve slánském hasičském sboru velmi aktivní. Společně se svými kolegy se přímo podílel na výstavbě nového hasičského domu. Na stavbě osobně odpracoval celkem
1 084 hodin. Nový Hasičský dům v Lázeňské ulici, jehož prostory dnes využívá Hasičský záchranný sbor České republiky, slánští hasiči slavnostně otevřeli v sobotu 14. září 1940. Tuto radostnou událost velitel Sušánek vnímal takto:

„Jako dlouholetý strojmistr sboru stěžoval jsem si často na nedostatek místa v hasičské zbrojnici v ulici V. B. Třebízského a dnes, kdy můj sen stal se skutečností a my máme krásný, moderně řešený a vybavený vlastní Hasičský dům, nepřeji si nic jiného, než aby i nejširší veřejnost našla konečně cestu k správnému pochopení hasičstva, jehož cílem a povinností je chránit životy a majetek bližního.“

Přátelství s JUDr. Hakenem

Josef Sušánek byl blízkým přítelem JUDr. Miroslava Hakena, se kterým udržoval vztah ve slánském hasičském sboru. Dcera Josefa Sušánka Věra (* 1920) později pro JUDr. Hakena pracovala jako administrativní pracovnice v advokátní kanceláři. Doktor Haken také působil jako místostarosta Sokola, člen Národní gardy a jako člen městské rady. Patřil tak mezi nejváženější prvorepublikové osobnosti regionu. Právě za jeho pomoci a vlivu byl vystavěn již zmiňovaný Hasičský dům.

JUDr. Haken byl zapojen do odbojového hnutí. Z pověření Ministerstva národní obrany uschovával zbraně, munici a písemnosti. Gestapem byl zatčen v červnu 1942 a 30. června téhož roku popraven na kobyliské střelnici.

Z obavy z prozrazení ukryl před zatčením zmiňované materiály a učinil tak právě za pomoci hasičů Josefa Sušánka a Františka Herinka, kteří byli v odbojovém hnutí taktéž zainteresováni. Úkryt se zmiňovanými předměty a listinným materiálem nebyl gestapem odhalen. Jelikož dr. Haken nepromluvil, nedošlo tak ani k odhalení jeho spolupracovníků z odboje.

Protektorát Čechy a Morava, odbojové hnutí

Jakožto hasič a vlastenec, aktivní v občanské společnosti první republiky, byl Josef Sušánek zapojen v protinacistickém domácím odboji. Ačkoliv byl Josef Sušánek dle dochovaných materiálů levicově orientovaný, nešlo o odboj komunistický. Podle informací vycházejících z dopisu od spoluvězně z Terezína a z potvrzení od Svazu osvobozených politických vězňů šlo o odbojovou činnost Svazu českého hasičstva s centrálou v Plzni. Ta spočívala, stejně jako v případě JUDr. Hakena, v přechovávání zbraní, munice a písemností.

Pro svou činnost byl gestapem zatčen téměř o výročí vzniku samostatného československého státu, v pátek 27. října 1944. Stalo se tak na základě prozrazení jedním z hasičských odbojářů, který nevydržel brutalitu při výsleších.

Gestapo přišlo Sušánka podle vzpomínek jeho ženy zatknout domů, do Riegrovy ulice ve Slaném. Doma ho nezastihli, byl zrovna v hasičské zbrojnici. Gestapo se tam na velitele Sušánka dotazovalo prvního hasiče, kterého potkali. Ten uvedl, že o něm neví. Dříve, než Sušánka našli, stihl jej tentýž hasič varovat a vyzvat k útěku. On však zůstal a vyčkal na zatčení s tím, že by útěk odnesla jeho rodina.

Začátkem listopadu 1944 byl uvězněn ve věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín. Byl obviněn z přechovávání zbraní a účasti v hasičském odboji. V jeho spisech byla poznámka „návrat nežádoucí – výborný organizátor“.

Výslechy a smrt

V terezínské Malé pevnosti prošel Josef Sušánek několika krutými výslechy, ten nejbrutálnější proběhl 31. prosince 1944. Tehdy byl mučen příslušníky kladenského gestapa a dle výpovědi spoluvězňů mu byly doslova rozbity ledviny. Později byl kvůli zraněním přesunut do Krankenrevieru Malé pevnosti, kde 20. března 1945 na následky krutého mučení umírá.

O jeho statečnosti svědčí skutečnost, že se u něho zatýkání zastavilo. Hasičský odboj byl totiž zakonspirován a organizován formou takzvaných trojek. Každý z odbojářů znal pouze další dva hasiče v odboji, aby se případné prozrazení omezilo na maximálně další dva. Josef Sušánek nikoho dalšího neprozradil.

Vzpomínky spoluvězňů

Na přátelství, utrpení a smrt vzpomínal spoluvězeň, příslušník finanční stráže pan František Vaňásek, v dopise napsaném 20. června 1945 následovně:

„My spolu měli jsme se rádi jako rodní bratři. Najít přítele a kamaráda v kriminále je velké umění. Váš pan otec byl velký mučedník, před Vánoci v r. 1944 přijelo Kladenské gestapo a vyslýchalo jej. Vším byl vinen jeden pán z hasičského ústředí v Praze myslím, že se jmenoval (poznámka – jméno bylo v dopise začerněno, učinila tak Sušánkova žena po přečtení). Udal na něj věci, které nebyly pravdivé, a gestapáci jej mučili tak, že se nemohl hnout a musel být odnesen na lůžko do cely č. 43/ kde spal vedle mě. Musel ležet jen na břiše, záda měl od krku až k patě celá rozsekaná, ne modrá ale černá, jak vše bylo krví podlito. Asi za 10 nebo 14 dní přijeli gestapáci znovu a znovu jej mučili, že se vůbec nemohl hnout. Ošetřoval jsem jej, jak jsem mohl. Jinak, když byl zdráv a veselé mysli a z uvěznění si nic nedělal. Já dosud nejsem zdráv bude to u mne trvat dlouhý čas, než se zase úplně zotavím.“

Památka a ocenění

Na svého rodáka nezapomněli v jeho rodném Vrbně nad Lesy. Pamětní deska se jmény nacisty umučených občanů byla na budově místní základní školy odhalena 5. května 1946. Dne 24. září 1946 byl prezidentem dr. Edvardem Benešem udělen Josefu Sušánkovi Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Na svého velitele nezapomněli také jeho slánští hasiči. V neděli 7. září 1947 byla v Hasičském domě ve Slaném slavnostně odhalena pamětní deska se jmény Josefa Sušánka, Miroslava Hakena a Josefa Černého. Deska se nyní nachází ve vestibulu u hlavního vchodu do budovy. Jméno Josefa Sušánka je taktéž uvedeno na pomníku obětem nacismu na Hlaváčkově náměstí ve Slaném z roku 1965. Pohřben je na Národním hřbitově v Terezíně v hrobě číslo 264 prvního oddělení.

Samostatná studie věnující se osobnosti Josefa Sušánka:

PEŠATA, Jáchym. Hasič a odbojář Josef Sušánek. Příběh muže, který neprozradil. In: Pavel Bartoníček a kolektiv. Malý region, velké dějiny –⁠ Slaný a Slánsko ve XX. století. Slaný–⁠Otruby: Wotrubia, 2022. ISBN 978-80-906274-7-5. S. 98–114.

 

Mladý Josef Sušánek na portrétní fotografii

Sušánkova vojenská knížka, stránky č. 38-39

Sušánkovi na společné fotografii, první zleva Věra, Marie, Josef a Jiří

Josef Sušánek (uprostřed sedící) jako člen Dělnické tělocvičné jednoty Slaný v roce 1920

Slánský hasičský sbor na fotografii z počátku 40. let 20. století. Josef Sušánek 3. zleva - sedící

Část velitelů slánského hasičského sboru nastoupená před starou radnicí ve Slaném. Sušánek 3. zleva

Hasičský dům v Lázeňské ulici krátce po dostavění

Josef Sušánek na portrétní fotografii ze 40. let minulého století

Protektorátní hasičská legitimace velitele Josefa Sušánka z roku 1942

IV. dvůr Malé pevnosti v Terezíně

Podací lístek balíku do terezínské Malé pevnosti z 16. ledna 1945

Úmrtní list z Malé pevnosti

Několikrát citovaný dopis Sušánkova spoluvězně z Malé pevnosti pana Františka Vaňáska

Dekret k udělení Československého válečného kříže presidentem republiky

Pozvánka na slavnostní odhalení pamětní desky

Potvrzení o odbojové činnosti

Národní hřbitov v Terezíně na podzim roku 2020