Statečný hasič Stanislav Kolofa
Josef Velfl – František Polák
Důležitou kapitolu v novodobých dějinách Příbramska tvoří účast místních obyvatel v zápase za svobodu a demokracii, proti nacismu, odehrávající se v době hitlerovské okupace v letech 2. světové války 1939–1945. Nutnost bojovat proti tomuto zlu všemi prostředky si uvědomovalo mnoho zdejších lidí, včetně členů hasičských jednot. Příbramsko vešlo do historie jako jedna z nejvýznamnějších oblastí protinacistického odboje u nás. Bylo to dáno jednak geografickými podmínkami regionu, ve kterém část území tvoří kopcovitý zalesněný terén okolních Brd, příhodný pro tuto činnost. Nemalý význam měla strategická poloha krajiny v srdci Čech a rovněž sociální skladba obyvatelstva zapojeného do hnutí odporu. Ilegální vzplanutí proti německým okupantům se zde rozhořelo jednak spontánně, nebo na popud některého z center, doma či v zahraničí.
Brzy po začátku hitlerovské okupace 15. 3. 1939 byla na několika místech ustavena například odbočka ilegální celonárodní vojenské odbojové organizace Obrana národa. Kromě ní tu vyvíjel aktivity tajný Petiční výbor Věrni zůstaneme, sokolské hnutí odporu a další podzemní organizace, které nejednou nacházely podporu mezi vlastenci z řad hasičských jednot. Využívaly zejména jejich organizačních struktur a také technického potenciálu. Za těchto okolností se zapojil do odbojového dění i představitel hasičské jednoty v Březnici na Příbramsku a zástupce velitele hasičského kraje č. 8. Stanislav Kolofa.
Co víme o jeho životních osudech? Přišel na svět 2. 11. 1904 v obci Bubovice ležící asi 1,5 km jihozápadně od Březnice, v tehdejším okrese Blatná, nyní Příbram. Neměl lehké dětství, neboť mu v osmi letech zemřela milovaná matka a otec založil novou rodinu. Po zvládnutí základního školního vzdělání se Stanislav Kolofa učil v letech 1919–1922 strojním zámečníkem v Hospodářském velkostatku Jana Pálffyho na zámku v Březnici a učení završil závěrečnou zkouškou dne 16. 6. 1923. Ještě předtím, 21. 4. 1923, zde vykonal též topičské zkoušky a následně i zkoušku, na základě které získal oprávnění k řízení všech motorových vozidel. Jako velice schopný a šikovný řemeslník se postupně vypracoval na pozici mistra strojníka pálffyovského velkostatku, ve kterém měl na starosti provoz několika dílen a zodpovídal též za učně. Souběžně se angažoval v hasičském hnutí, které mělo nezastupitelé místo při ochraně životů, zdraví a majetku obyvatelstva.
Dle zápisu z kroniky Sboru dobrovolných hasičů v Bubovicích vstoupil do této organizace patrně v roce 1926. Ve dnech 5. 7. – 6. 7. 1926 reprezentoval bubovické hasiče na Sjezdu slovanského hasičstva v Praze. V roce 1930 zastával funkci místozbrojmistra.
Roku 1931 se Stanislav Kolofa oženil s Annou Bidlovou, narozenou 5. 11. 1911 ve Stražišti, 3,5 km jihovýchodně od Březnice, a manželé Kolofovi se v tomto roce odstěhovali do Březnice. Dne 21. 2. 1937 se jim narodila dcera Jarmila, která však v dubnu téhož roku zemřela. Na podzim následujícího roku, dne 30. 10. 1938, spatřila světlo světa druhá dcera. Té dali jméno Vlasta, později provdaná Forejtová.
Od přestěhování do Březnice v roce 1931 začal Stanislav Kolofa pracovat ve zdejším hasičském sboru, nejprve jako četař stříkačníků. Podle zápisu z kroniky Sboru dobrovolných hasičů v Březnici z 24. 4. 1932 byl prvním náměstkem velitele sboru a též členem odboru technického. Téhož roku působil jako dozorce ve čtvrtém okrsku hasičské župy č. 61 Podtřemšínské. Nezapomínal ani na hasiče z rodných Bubovic. V kronice tamního sboru se píše, že se v roce 1937 zúčastnil jako vysoký funkcionář Podtřemšínské hasičské župy několika sborových slavností v Bubovicích. Zároveň se stal členem přípravného výboru k oslavám 50. výročí Sboru dobrovolných hasičů v Březnici. Od 14. 9. 1939 byl rozhodnutím velitelství Zemské hasičské jednoty v Čechách ustanoven zatímním zástupcem velitele hasičského kraje č. 24 (Písecké a Podtřemšínské župy) a od 29. 7. 1942 zástupcem velitele hasičského kraje č. 8 (Rakovnické župy). Díky dochované sbírce dokumentace obsahující též fotografie z konce 20. let až počátku 40. let 20. století, které shromáždila dcera Vlasta a místní dobrovolní hasiči, máme svědectví o jejich pestré činnosti a o účasti Stanislava Kolofy, jakožto významného reprezentanta sboru, na tomto dění v Březnici i v širokém okolí.
Mnichovskou zradu v roce 1938 a následnou okupaci vlasti hitlerovci 15. 3. 1939 nesl Stanislav Kolofa velice těžce. Byl zastáncem obrany republiky se zbraní v ruce. Jako příkladný vlastenec se zanedlouho zapojil do ilegálního protinacistického hnutí odporu.
Stál v čele tajné hasičské odbojové skupiny v Březnici, která byla napojena na vzpomínanou ilegální vojenskou organizaci Obrana národa. Podílela se na celé řadě odbojových akcí, jako byla například rozsáhlá zpravodajská činnost o německé branné moci, ukrývání a další pomoc osobám v ilegalitě, materiální zajištění rodin zatčených spoluobčanů, rozšiřování ilegálních tiskovin, shromažďování prostředků pro organizování sabotáží, diverzí a podobně.
Stoupající aktivita hnutí odporu neunikla pozornosti nacistického bezpečnostního aparátu. Vinou zrady a nasazením konfidenta pronikla německá tajná státní policie – gestapo z klatovské venkovské služebny do organizační sítě odbojářů a uskutečnila zatýkání. Dne 13. 9. 1944 skončil v jejích spárech Stanislav Kolofa. Byl zatčen v Březnici dvěma příslušníky gestapa a odvezen na jejich služebnu do Klatov. Zde došlo k jeho internaci ve vězeňské cele č. 32 a byl podroben častým tvrdým výslechům spojeným s bitím a dalším týráním. Každých 14 dní mu manželka Anna mohla vozit čisté prádlo a vždy čekala do druhého dne na vydání prádla špinavého. Gestapo se marně snažilo donutit Stanislava Kolofu k přiznání a k prozrazení dalších spolupracovníků, byť při tom používalo všechny možné prostředky, fyzické i psychické. Dokonce nařídilo manželce Anně, aby sebou přivezla dceru Vlastu a tímto způsobem chtělo zlomit odpor vyšetřovaného. Pod pohrůžkou, že bude perzekvována i manželka a dokonce také šestiletá dcera. Nešťastná Anna Kolofová se snažila poté ukrývat dceru u různých příbuzných a známých, aby ji gestapo nemohlo nalézt. Nakonec získala pomoc od dalšího z někdejších březnických hasičských činovníků, ředitele městské spořitelny Ludvíka Michálka, jenž zařídil prostřednictvím známého vlasteneckého lékaře MUDr. Kadeřábka hospitalizaci malé Vlasty Kolofové v příbramské nemocnici z důvodu údajné spály. Nakonec byl vydán na jméno Vlasty Kolofové padělaný úmrtní list. Ve skutečnosti tehdy zemřel v nemocnici na spálu stejně starý cizí chlapec. Od tohoto okamžiku se gestapo přestalo o Vlastu Kolofovou zajímat.
Na přelomu února a března 1945 byl Stanislav Kolofa převezen do věznice gestapa v Terezíně a umístěn na IV. dvoře Malé pevnosti v tzv. cele smrti č. 44. Na kartotéčním lístku nacistického vězeňského tábora byl totiž veden pod označením XYZ – tj. „návrat nežádoucí“. Takto byli označováni „zvlášť nebezpeční političtí vězni, kteří měli být přednostně likvidováni“. Jinými slovy čekal na popravu. Poslední velká exekuce vězňů ze skupiny XYZ se uskutečnila v Terezíně 2. 5. 1945, šest dní před německou kapitulací a koncem 2. světové války v Evropě. Toho dne zde byli například zastřeleni stateční odbojáři z Hluboše na Příbramsku Ladislav Kulhánek a Bohuslav Hanuš. S blížícím se koncem války hitlerovští věznitelé v obavě před postupujícími spojeneckými vojáky a ve strachu z rozšiřující se tyfové nákazy Terezín opustili, takže Stanislav Kolofa nakonec unikl popravě. Tehdy v Terezíně řádila rozsáhlá epidemie skvrnitého tyfu. Postihla asi 5 000 obětí, což byla více než polovina terezínských vězňů. Vedle tyfu se tu objevily také případy spály, záškrtu, úplavice a dalších chorob. Epidemii podlehlo mnoho vězněných. Od 3. 5. 1945 mohli do Terezína vstoupit zástupci Mezinárodního Červeného kříže a od 4. 5. 1945 sváděli se zákeřnou nemocí nerovný zápas dobrovolníci z řad lékařů a zdravotníků z tzv. České pomocné akce, kteří se sem spontánně vypravili z různých koutů naší vlasti pomoci těžce nemocným vězňům. Sami přitom v boji s epidemií nasazovali život. Hitlerovci původně plánovali vyhodit celou terezínskou Malou pevnost do povětří a postřílet vězně, kteří by výbuch přežili. Na vyhlazovací akci jim však nezbylo dost času. Večer 5. 5. 1945 členové hitlerovského strážního oddílu SS a němečtí dozorci z Malé pevnosti uprchli a nechali vězně svému osudu. Krátce na to se zde ustavil z řad žalářovaných Národní revoluční výbor a vytvořil vězeňskou samosprávu. Od této chvíle se mohli lékaři a zdravotníci plně soustředit na boj s epidemií. To, co se zjevilo jejich zrakům, předčilo svou hrůzností všechna očekávání. Hromady mrtvých těl, mnohá již v rozkladu, mezi nimi těla ještě dýchající. Lidé ležící na místě, kde slabostí klesli. Všude nepředstavitelná špína, na celách několikacentimetrová vrstva výkalů a v tomto prostředí leželi nemocní vězňové, často v bezvědomí. Dne 8. 5. 1945 projela Terezínem spojenecká Rudá armáda a pokračovala směrem ku Praze. Vrátila se sem až o dva dny později a převzala správu a kontrolu nad celým areálem.
Stanislav Kolofa sice jako zázrakem vyvázl před nacistickým popravčím komandem, nicméně ho přesto dostihla neoblomná smrt. Po dlouhých měsících trýznění zemřel 5. 5. 1945 v 9.30, patrně na zápal plic. Onoho dne, asi o půl hodiny později, dorazili do této části věznice k nemocným vězňům členové dánského Červeného kříže, jako součást vzpomínaného Mezinárodního Červeného kříže, a poskytli nebožákům první pomoc. Stanislav Kolofa se bohužel svobody nedočkal. Rodina se o jeho skonání oficiálně dozvěděla od Likvidační skupiny bývalého německého policejního vězení v Terezíně dne 24. 5. 1945 a poté z Úmrtního listu vystaveného o měsíc později. Mezi prvními kondolovali zarmoucené rodině vedle příbuzných a známých mnozí zástupci hasičských organizací a také majitel Hospodářského velkostatku v Březnici hrabě Jan Pálffy, který v dopise ze 4. 7. 1945 píše, že se „marně snažil na gestapu v Klatovech vymoci si Kolofova propuštění a že si Stanislava Kolofy velmi vážil jako svého výborného zaměstnance.“
Záhy po válce byla Stanislavu Kolofovi odhalena v Březnici v Počápské ulici, na domě čp. 251 (bývalém lihovaru zbouraném v roce 1988), kde Stanislav Kolofa žil se svojí rodinou, pamětní deska. Je na ní napsáno: * 2. 11. 1904 † 5. 5. 1945; Zde žil a pracoval Stanislav Kolofa, velitel hasičského sboru v Březnici, umučen pro vlast nacisty v Terezíně. Po demolici tohoto objektu došlo k přenesení pamětní desky do budovy Sboru dobrovolných hasičů v Březnici v Tochovické ulici čp. 468. Jméno Stanislava Kolofy je uvedeno také mezi obětmi 2. světové války na společném pomníku na březnickém hřbitově a bylo několikrát prezentováno i na stránkách několika publikací věnovaných odbojovému hnutí v době 2. světové války na Příbramsku, či jinak vzpomenuto.
Dne 8. 6. 1946 udělil prezident republiky Edvard Beneš hrdinovi protinacistického odboje Stanislavu Kolofovi Čs. válečný kříž 1939 in memoriam. Dekret s číslem matriky 28 607 podepsal tehdejší ministr národní obrany gen. Ludvík Svoboda. Dne 28. 10. 1950 udělil ministr vnitra Československa Stanislavu Kolofovi Pamětní odznak druhého národního odboje in memoriam, s dekretem číslo matriky 12 022. Velké zásluhy o uchování památky svého otce má dcera Vlasta Forejtová. Statečné činy hasiče Stanislava Kolofy by neměly být zapomenuty. Čest jeho památce.
Prameny a literatura
Pamětní kniha Sboru dobrovolných hasičů Bubovice (vedena od 1. 1. 1925), deponována u člena SDH Bubovice Filipa Sadílka.
Kniha pamětí Sboru dobrovolných hasičů města Březnice (vedena od 5. 5. 1895, prvním zapisovatelem Josef Bauer), deponována u starosty SDH Březnice.
Hornické muzeum Příbram, fond Sbírka dokumentace, Protinacistický odboj na Březnicku 1939–1945, Stanislav Kolofa.
VELFL, Josef. Cesty ke svobodě 1939–1945. Příbram 1987, s. 25–28.
FÜRST, Arnošt – KOZLÍK, Jaroslav. Březnice v pohledech a fotografiích města a okolí. Díl II., Březnice 2010, s. 11.
TRANTINA, Václav – VELFL, Josef. Pomníky a památníky světových válek na Příbramsku. Příbram 2017, s. 21–22.
FOTO:
1. Hasič Stanislav Kolofa, v době 2. světové války, hrdina protinacistického odboje v Březnici, na snímku z 1. poloviny 30. let 20. století.
2. Z cvičení Sboru dobrovolných hasičů v Bubovicích u Březnice 30. 5. 1926 se zaměřením na útok s proudnicí ve výšce. Zdejší rodák Stanislav Kolofa v popředí 1. vpravo s píšťalkou.
3. Členové Sboru dobrovolných hasičů v Bubovicích na fotografii z 2. poloviny 20. let 20. století, Stanislav Kolofa v 2. řadě 2. zprava.
4. Účastníci jednoho z hasičských kurzů v Písku v 1. polovině 30. let 20. století. Stanislav Kolofa z Březnice sedící 2. zleva.
5. Stanislav Kolofa, v popředí vlevo, v čele nastoupené hasičské jednotky na březnickém náměstí ve 30. letech 20. století.
6. Z hasičského cvičení v Březnici v meziválečném období, Stanislav Kolofa 1. vlevo.
7. Stanislav Kolofa, 4. zleva, podává hlášení vyšším představitelům hasičského sboru při přehlídce na cvičišti v Březnici ve 30. letech 20. století.
8. Cvičiště hasičů v Březnici poblíž železniční trati ve 30. letech 20. století, uprostřed snímku ve světlé uniformě a se stříbrnou velitelskou přilbou na hlavě Stanislav Kolofa (vlevo za ním muž v tmavém plášti).
9. Stanislav Kolofa jako velitel hasičského vozu Škoda, na fotodokumentu sedící na předním sedadle uprostřed, vedle řidiče, během cvičení v Březnici ve 30. letech 20. století.
10. Z hasičského cvičení v Březnici na náměstí před budovou radnice, snímek vznikl před rokem 1937.
11. Hasiči v Březnici v polovině 30. let 20. století, Stanislav Kolofa sedící v 1. řadě 5. zleva.
12. Velitel sboru Stanislav Kolofa na fotografii 1. vpravo v průběhu hasičského cvičení v areálu dřevařské firmy Sublima v Březnici, dokument z období po roce 1937.
13. Stanislav Kolofa, velitel Sboru dobrovolných hasičů v Březnici na snímku 1. vlevo vydává povely osádce hasičského vozu Škoda. První muž vpravo má přes rameno hadici a za opaskem proudnici. Hasič stojící 2. zprava stáčí hadici a 3. muž zprava manipuluje s rozdělovačem. Snímek pořízen po roce 1937.
14. Stanislav Kolofa, 1. vlevo, v čele pochodujícího tvaru hasičů s jízdními koly, který míří od kostela sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského napříč březnickým náměstím. Fotografie vznikla po roce 1937.
15. Písemný dokument zaslaný venkovskou služebnou gestapa v Klatovech 17. 9. 1944 Anně Kolofové se sdělením o umístění jejího manžela Stanislava Kolofy ve vězeňské cele č. 32.
16. Sdělení tzv. Likvidační skupiny bývalého vězení gestapa v Terezíně o úmrtí Stanislava Kolofy 5. 5. 1945.
17. Dekret s číslem matriky 28 607 týkající se udělení Čs. válečného kříže 1939 in memoriam Stanislavu Kolofovi prezidentem republiky Edvardem Benešem a podepsaný ministrem národní obrany gen. Ludvíkem Svobodou 8. 6. 1946.
18. Stanislav Kolofa, nar. 2. 11. 1904 v Bubovicích, zahynul v Terezíně 5. 5. 1945. Fotografie po r. 1937.
