V seznamu „Naši mrtví“ z „Hasičských rozhledů“ (1946) je mezi hasičskými oběťmi uvedeno jméno: Rudolf Kordina, Obodrž. Tento název nebylo nejprve jednoduché dohledat, neboť se nejedná o Obodrž, ale správně je Obodř, nyní součást města Benátky nad Jizerou označovaná také jako Benátky nad Jizerou III^[1].

Obodrž i Obodř

Nicméně je třeba zdůraznit, že v „Hasičských rozhledech“ nejde o chybu, neboť místní název skutečně byl kdysi právě Obodrž. „Historický lexikon obcí České republiky“ uvádí následující informaci: „BENÁTKY NAD JIZEROU III v r. 1869-1880 pod názvem Obodrž obec v okr. Mladá Boleslav, v r. 1890-1930 pod názvem Obodř obec v okr. Mladá Boleslav, v r. 1950 pod názvem Obodř osada obce Benátky nad Jizerou v okr. Mladá Boleslav, v r. 1961-1981 viz Benátky nad Jizerou, od 1.1.1982 část obce Benátky nad Jizerou v okr. Mladá Boleslav.“^[2] Autor informace o oběti z řad hasičů se zřejmě držel ještě původního názvu obce, byť – jak z výše uvedeného vyplývá – název Obodrž byl zřejmě užíván jen do roku 1880.

V současné době bohužel neexistuje ani SDH Obodrž, ani SDH Obodř. O zániku tohoto sboru nemáme k dispozici žádné informace. V okrese Mladá Boleslav je na území města Benátky nad Jizerou registrován Sbor dobrovolných hasičů Benátky nad Jizerou.

 Rudolf Kordina nebyl pouze jeden

První záhada je tedy alespoň uspokojivým způsobem objasněna. Druhou záhadou pro nás zůstává, který Rudolf Kordina byl vlastně členem hasičského sboru. K odbojové činnosti na Mladoboleslavsku existuje relativně dostatek dostupného materiálu zveřejněného také v online podobě. Všude jsou jako aktivní členové odboje uváděni Rudolf Kordina st. a ml., tedy otec a syn, právě z Obodře. Je možné, že členy hasičského sboru byli oba (jak ostatně tomu bývalo dříve zvykem), je samozřejmě možné, že členem byl opravdu jen jeden z nich. Dle seznamu „Naši mrtví“ tuto skutečnost nepoznáme, neboť u jména Rudolf Kordina není uvedena případná zkratka st. či ml. Jejich odbojová činnost a statečnost, jak prokazují dostupné materiály, však byla významná, proto tento článek věnujeme jim oběma bez ohledu na to, kdo z nich byl v „civilním“ životě členem hasičského sboru.

Stráž obrany státu

Abychom mohli seznámit čtenáře s odbojovou činností otce a syna Kordinových, měli bychom v prvé řadě podat informaci o odbojové organizaci na Mladoboleslavsku, jíž byla Stráž obrany státu. Tato odbojová organizace má svůj původ ještě před druhou světovou válkou. Jednalo se o jednotky vytvářené z mobilizovaných záložních důstojníků a vojínů, které byly rozpuštěny po podpisu mnichovské dohody na podzim r. 1938. Z této původní organizace, jejíž členové přísahali, že se nikdy nevzdají, měla být posléze vytvořena ilegální síť rozprostřená po většině území Čech a Moravy, nicméně vznikla pouze její část lokalizovaná na severovýchodě Čech.

Na Mladoboleslavsku se jednalo o okrsky B1 až B11, které byly rozprostřeny mezi Benátkami nad Jizerou a Mšenem.^[3]

Zapojení Kordinových do odboje

Na webovém portálu obce Krnsko se píše: „…Snad již koncem roku 1939, zcela určitě však na jaře 1940, byly získány kontakty v Nových Benátkách, kde mimo záložních důstojníků Jindřicha Soukala a Emila Šikala začali spolupracovat i „civilové“ Rudolf Kordina starší a mladší a Jarmila Hanušová. (….) Politické složení a přesvědčení nově zaangažovaných odbojářů nabývalo postupně na pestrosti a různorodosti a částečně se posunulo doleva poté, co v roce 1940 byli zapojeni komunisté Josef Soumar a Josef Třešňák a o málo později členové komunistické buňky Antonína Gürlicha z Dolního Cetna.“^[4]

SOS – jak zněla oficiální zkratka Stráže obrany státu – si kromě běžné odbojové činnosti zahrnující zejména zpravodajskou činnost spočívající v získávání informací o německých jednotkách, odposlouchávání telefonních hovorů z Mladé Boleslavi a z Milovic, také kladla za cíl připravit plán povstání. Hnutí počítalo s vystoupením z ilegality a převzetím moci a: „…nechyběl ani dílčí mobilizační plán pro obsazení zabezpečení vojenského tábora v Milovicích a v dalším období pomoc povstalcům v Praze a podíl na obsazování pohraničí. Podkladem pro uvedený strategický postup se měla stát podrobná mapa oblasti Milovic s uvedením místních názvů, a především s udáním dislokace německých jednotek včetně jejich krycích znaků. Je pozoruhodné, že veškeré plány byly během jediné noci odcizeny, obkresleny a opět bez jakéhokoliv podezření vráceny.“^[5]

Je logické, že na základě klíčových událostí doby okupace, zejména období heydrichiády, bylo odstoupeno od původního záměru vyvolání povstání a činnost SOS se později spíše zaměřila na pomoc a podporu uprchlým zajatcům, např. Francouzům a Polákům z tábora u Železného Brodu a později také Rusům. Otec a syn Kordinové se zapojili do pomoci související s převáděním a ukrýváním zajatců.^[6]

Na konci roku vedení organizace SOS rozhodlo, že bude třeba vybudovat tři kvalitní lesní úkryty pro uprchlíky, samozřejmě dobře vybavené, aby v nich jejich obyvatelé mohli dlouhodobě přežívat. Úkryty byly postupně vybudovány a první využití zaznamenaly již v době, kdy byly budovány. Bohužel však tento krok byl i určitým začátkem konce celé organizace…

Rozsáhlé zatýkání

Zřejmě v průběhu roku 1943 došlo k prozrazení některých klíčových aktivit organizace SOS některými ruskými zajatci, jimž organizace pomohla. Někteří členové skupiny byli zatčeni, byť v jiných souvislostech, avšak při brutálních výsleších, jimž bylo gestapo nechvalně „proslulé“, prozradili také některé aktivity i právě odbojové skupiny. Jeden z vyslýchaných sice nepatřil k hlavním zasvěceným členům skupiny, avšak je logické, že protektorátní tajná policie využila sebemenší informaci (i nepřímou) pro likvidaci účastníků odboje, kdy: „…větší část vedení organizace byla popravena na Pankráci a ostatní, mezi nimi i J. Soukal, E. Šikal, jeho bratr Václav Šikal, Pavel Rýdl, Rudolf Kordina starší i mladší, Karel Mašek a další občané Benátek, byli internováni v Terezíně. Většina z nich se v květnu 1946 vrátila domů, třebaže s podlomeným zdravím, Václav Šikal však útrapy koncentračního tábora nepřežil stejně jako J. Soukal, který zemřel na tyfus doslova na prahu svobody 8. května 1945.“^[7]

Zde jmenovitá stopa o Rudolfu Kordinovi, resp. otci a synovi Kordinových končí. Nabízí se také domněnka, že jeden z nositelů jména Rudolf Kordina přežil koncentrační tábor, druhý nikoliv, tudíž se logicky do seznamu tvořeném v r. 1946 dostalo jméno Rudolf Kordina jen jednou. Dostupné materiály pouze říkají, že z počtu členů organizace SOS: „…více než 100 z nich bylo zatčeno, 13 popraveno (se spolupracovníky 16), 25 zemřelo ve věznicích a koncentračních táborech.“^[8]

Výzva

Tento příběh tedy není s určitostí dopsán. Budeme velmi rádi, pokud byste nám pomohli dokreslit osud otce a syna Kordinových. Za každou informaci předem děkujeme.

Z citovaných materiálů zpracovala: Petra Myslínová Cejpková

^[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tky_nad_Jizerou_III

^[2] Historický lexikon obcí České republiky, str. 13, ke stažení zde: https://www.czso.cz/csu/czso/historicky-lexikon-obci-1869-az-2015

^[3] Fakta přejata z: https://www.krnsko.cz/obec-7/stripky-z-historie/odbojova-cinnost-sos-v-krnsku-a-okoli/straz-obrany-statu-rizena-z-krnska/

^[4] Tamtéž.

^[5] Tamtéž.

^[6] Tamtéž.

^[7] https://www.benatky.cz/mesto/historie-mesta/benatky-v-obdobi-okupace/

^[8]  https://www.krnsko.cz/obec-7/stripky-z-historie/odbojova-cinnost-sos-v-krnsku-a-okoli/straz-obrany-statu-rizena-z-krnska/