Při pátrání po hasičských obětech ze seznamu „Naši mrtví“ uveřejněného v „Hasičských rozhledech“ v roce 1946 zůstávalo dlouho tajemné jméno Josefa Boučka ze Sboru dobrovolných hasičů Černolice. Tento sbor již nyní neexistuje, avšak v Okresním archivu pro Prahu-západ je uložena jeho kronika. Zde však informace o hasiči zapojeném do odbojové činnosti nenaleznete. Posléze byl osloven starosta obce Černolice s prosbou o možné zjištění kontaktů na případné potomky či příbuzné. Bohužel v Černolicích rodina Boučkových již nežije a kontakty tedy žádné nejsou. Zcela náhodně se však podařilo díky vyhledávači „Google“ vystopovat snad toho správného „našeho“ Josefa Boučka na webovém portále „My Heritage“, jenž je zaměřen na tvorbu rodokmenů.

Co se nám tedy díky jedinému zdroji informací podařilo zjistit? Pevně věříme, že se nám podařilo najít správného Josefa Boučka, neboť v seznamu „Naši mrtví“ žádných dalších informací (např. rok narození atd.) nenalezneme.

Celým Jménem Josef Václav Bouček se narodil v Černolicích dne 10. září 1919. Jeho rodina žila v domě čp. 66. Otec se jmenoval Václav Bouček a pracoval jako dělník na vlakové dráze. Matka se jmenovala Josefa, rozená Dvořáková, a pocházela ze Svaté Dobrotivé u Zbiroha. Genealogický profil uvádí ještě Boženu Boučkovou, provd. Vojtovou, sestru Josefa Václava Boučka, a dále bratra Vladimíra Dvořáka.

Z dostupných materiálů je nám dále známo, že Josef Bouček působil od 16. září 1933 do 16. dubna 1937 jako krejčovský tovaryš u mistra Matěje Lišky, kde tovaryšskou závěrečnou zkoušku složil s prospěchem dostatečným dne 22. února roku 1938.

O soukromém životě Josefa Boučka není nic bližšího známo. Nebyl však zřejmě ženat a nezanechal žádné potomky. O jeho působení v hasičském sboru také nejsou žádné dostupné informace. Neznáme ani okolnosti, za jakých se ocitl v době druhé světové války v pracovním táboře v Německu.

Jednalo se o pracovní tábor Grossbeeren, v němž v září roku 1942 zřídilo gestapo po odpůrce národního socialismu tzv. „pracovní výchovný tábor“. Je tedy velmi pravděpodobné, že se zde Josef Václav Bouček ocitl za své projevy odbojové činnosti. Za 2. světové války v tomto táboře zemřelo 99 vězňů z Československa, mezi nimi tedy i Josef Bouček, jenž naposledy vydechl 26. března roku 1944 ve věku 24 let. O jeho skonu byl zaslán dopis jeho matce společně s jeho průkazem. V textu dopisu je uvedeno, že Bouček zemřel „po krátkém vážném onemocnění“. Nevíme, o jaké onemocnění se jednalo, ale zřejmě netřeba vést rozpory o tom, jak tvrdé a kruté byly podmínky nacistických pracovních táborů. Osud mladého muže z Černolic u Prahy se tedy uzavřel ve státě Braniborsko na severovýchodě Německa, kde se Grossberen nachází.

Fakta v tomto článku byla převzata z webového portálu My Heritage.cz a dále z Wikipedia.cz.

Zpracovala: Petra Myslínová Cejpková

Dopis matce J. Boučka s informací o jeho smrti, z MyHeritage.cz

Potvrzení o tovaryské zkoušce J. Boučka, z MyHeritage.cz

J. Bouček v mládeneckém věku, z MyHeritage.cz

Potvrzení z německého lágru o úmrtí J. Boučka, z MyHeritage.cz

Protektorátní legitimace J. Boučka, z MyHeritage.cz