V pondělí 7. května 1945 se probudily Hořovice do druhého svobodného dne. Ještě zdaleka nestačily vychutnat ten nevýslovně šťastný pocit. V Praze se bojovalo. Úpěnlivé volání svobodného pražského rozhlasu vyburcovalo nadšené hořovické hasiče. Do pomocné výpravy organizované kpt.Karlem Ermantrautem-Holanem se začlenila partyzánská jednotka Josefa Šlosara a jednotka dobrovolníků z Komárova, vedená npor.Rysplerem. Jednotka byla vyzbrojena k samostatné akci, protože kromě bojové výzbroje měla též proviantní vůz a skupinu ošetřovatelek vedenou MUDr.Jaromírem Stýblem z Hořovic.

Před Prahou se dostala výprava pod dělostřeleckou palbu z Ruzyně a protože byla ohrožována i letadly, pokračoval přesun jednotlivými požárnickými vozy na Smíchov a odtud se celá jednotka přesunula do Jinonic. V 18 hodin se hasičská jednotka rozdělila. Pod vedením ppor.Karla Hájka se jedna polovina přesunula na Vinohrady a druhá,vedená kpt.Karlem Ermantrautem-Holanem, do Bartolomějské ulice. Během přesunu na Vinohradské náměstí byla četa napadena německými letadly. Nikdo nebyl raněn. V ranních hodinách v úterý 8. května bojovala dvě družstva na barikádách a třetí družstvo tvořilo doprovod 400 zajatců ze žižkovské radnice do Švehlovy koleje.

První družstvo si vedlo směle a neohroženě na barikádách v Orbické ulici v přímém boji s německými tanky. Prudkou palbou bylo znemožněno posádkám 4 pancéřů vysednout a donutit civilní obyvatelstvo k odklizování barikád. Na barikádě si zvlášť neohroženě vedl velitel družstva podstr.Lískovec, který svým bojovým elánem udržel družstvo na místě i v nejtěžší palbě pancéřových děl. Statečně si vedli také podstr.Hudec a Tlustoš, kteří v blízkém domě zlikvidovali zákeřného střelce, jenž ohrožoval jednotku stálou palbou ze zadu.

Také družstvo vedené str.Dohnalem svádělo na barikádě v Choské ulici těžký boj s dotírajícími pancéři a navíc iniciativně vysílá údernou hlídku pomáhat při vyčištění opěrného bodu na Žižkově vrchu. Členové hlídky podstr.Balák a Nohejl pronikli až do mauzolea, kde granáty a palbou zneškodnili desítku esesáků. Večer se družstva z barikád vrátila na velitelské stanoviště na hlavní poště.

Po 21. hodině byla četa odeslána na Karlov pod vedení úseku Praha-východ. Tam je zastihla prudká dělostřelecká palba z Pankráckého vrchu. Dělostřelecké granáty zasáhly ubikaci čety. Zraněn nebyl nikdo. Před půlnocí byla četa vyslána na pomoc do Horní Michle. Druhé družstvo obsadilo barikádu v bezprostřední blízkosti kostela a neustále odráželo útoky pěších SS, ale i dotírání tanků. Na bojišti zůstali mrtví esesáci. Družstvo zůstalo beze ztrát. Bojiště ozařovalo několik požárů založených SS hordami.

První družstvo svedlo statečný boj na barikádě u cihelny. Německé pancéře zasypávaly družstvo palbou z děl. Hlídka vyslaná do týlu zneškodňuje SS střelce, který dával pistolí smluvená znamení německým tankům. Esesák kladl hlídce odpor silnou palbou, ale byl umlčen podstr.Vokounem a Jankovským. Třetí družstvo zaujalo postavení na východních svazích trati na okraji Michle. Čtyřčlenná hlídka obsadila křižovatku silnic Michle-Záběhlice, Vršovice-Spořilov a zabránila proniknutí esesákům do plynárny. Zbytek družstva odrazil útoky několika pěších skupin,které chtěly poškodit trať, po které postupoval náš obrněný vlak.

V úterý 8. května v 10:30 hodin nastoupili hasiči k pochodu z Bartolomějské ulice na určené bojové stanoviště na Staroměstské náměstí. Cesta vedla přes několikeré barikády za stálých bojů se skrytými střelci v domech a na střechách, takže se musela jednotka rozdělit. Kolem 11. hodiny došlo ke střetu s nepřátelskými pancéři na předsunutém stanovišti. První vážné střetnutí naše bojovníky nezastrašilo. Naopak, znovu a znovu vnikali do domů v zadním bloku Staroměstské radnice, aby získali výhodné postavení u oken, k odpálení pancéřových pěstí proti nepřátelským pancéřům operujícím na Staroměstském náměstí.

Podařilo se to Františku Nádvorníkovi, který v poledních hodinách „pěstí“ zasáhl německý pancéř, který operoval poblíž Pařížské ulice. Nádvorníkův spolubojovník byl u okna zasažen plnou dávkou nepřátelského kulometu. V zápětí rozstřílel frontu do Staroměstského náměstí další německý pancéř. Na dům jakož i na radnici vrhali Němci svazky zápalných raket. Kolem 16.hodiny, po velké přípravě z děla a kulometů, si chtěl německý pancéř prorazit cestu do Kaprové ulice. Z nároží u Nové radnice a Linhartské ulice na něj namířil František Nádvorník a odstřelil ho tak přesným zásahem, že odletěla věž s dělem i kulometem. Po zneškodnění tohoto pancéře zavládl na bojišti zdánlivý klid. Využili toho členové jednotky Josef a Hynek Šlosarové, Bohuslav Snopek, Karel Janeček a Jindřich Havlík a pronikli až do středu Staroměstského náměstí, ale tam se dostali do soustředěné palby pušek a kulometů skrytých Němců. Nebylo, kde se ukrýt. Fronta domů vedle Staroměstské radnice byla zničena dělostřelbou a radnice byla v plamenech, hořel nárožní dům v Pařížské ulici a sousední domy. Josefu Šlosarovi, Bohuslavu Snopkovi a Jindřichu Havlíkovi se podařilo v dešti kulí ustoupit k nároží kostela sv.Mikuláše. Odtud měli ještě výhled na zbylé dva kamarády.

Několik minut na to pronikly na Staroměstské náměstí další německé pancéře a dokonaly dílo zkázy. Karel Janeček a Hynek Šlosar podlehli přesile a padli hrdinnou smrtí na nejpamátnější půdě bojující Prahy. Kolem 17. hodiny se objevil v ústí Celetné ulice německý parlamentář s bílým praporem. Naproti mu vyšli i členové hořovické skupiny s bílými šátky na puškách a postoupili až ke středu náměstí. Přicházejí parlamentáři z našeho hlavního velitelství a sjednávají kapitulaci. Ženy a děti, které se po čtyři dny skrývaly ve sklepích, obklopují statečné bojovníky a se slzami v očích jim děkují.

V ranních hodinách ve středu 9.května vyrážejí družstva 3. čety na široké frontě podpořené údernou hlídkou v Chodové ulici postupně vpřed. Během postupu na čáru Chodov - Spořilov - okraj Krčského lesa  - Krč  -nádraží likvidují družstva černé střelce a hnízda odporu. Hořovičtí hasiči čistí dům od domu, přivádějí vojenské zajatce, SS i německé civilní osoby. Boj všech družstev byl velmi obtížný. Družstva se vracejí kolem 11. hodiny. V odpoledních hodinách vysílá četa několik ozbrojených bojovníků proti černým střelcům do okolí velitelství na Karlově. Ppor. Hájek pronikl až do věže kostelíka v blízkosti Karlova, kde zneškodnil několik střelců.

Velitel 5.úseku Praha - východ vyslovil při odchodu 3. čety svůj obdiv a předal jim pochvalné uznání za její obětavou činnost a statečnost v boji s nepřítelem. To již vstoupily v ranních a dopoledních hodinách tanky sovětské armády do Prahy, aby dokončily vítězný boj. To i sovětská vojska přispěchala – když Praha volala o pomoc! Dne 10.května se jednotka vrátila v odpoledních hodinách do Hořovic. Bylo to triumfální přivítání. Město nadšeně zdravilo své hrdiny a vzdalo poctu těm, kteří se nevrátili. Na Staroměstském náměstí hrdinnou smrtí padli : partyzán Hynek Šlosar, hasiči Karel Janeček a Josef Vrba a podstr.Bedřich Kůla. V Hořovicích padl podstr.Karel Pravda. Zraněno bylo celkem 9 bojovníků.

Bojový úkol jednotky byl splněn. Její úseky byly zabezpečené, což dokazuje i počet ztrát a raněných. Hořovická skupina byla, ze všech posil přispěchavších na pomoc Praze, nejlépe organizována, vyzbrojena a vedena. Její zásah přišel ve velmi kritický den – 7.května a byl velkou morální vzpruhou bojujícím jednotkám na baríkádách. Nasazení této svěží, bojechtivé a útočící jednotky neobyčejně pomohlo v situacích na Staroměstském náměstí a na Pankráci. Oba tyto směry a místa hrála obzvláště význačnou roli v bitvě o Prahu.

Protože požární policie pro dobu mírovou pozbyla svého účelu, bylo započato s její likvidací. Jednotlivci nastoupili na místa, kde v roce 1938 sloužili. Většina odešla do pohraničí jako finanční stráž.

Zpracováno podle písemné zprávy   kpt.Karla Ermantrauta-Holana, ppor.Karla Hájka a velitele hořovických partyzánů Josefa Šlosara